Čas ke snění

Tato zima se zdá být nekonečně dlouhá. Jaro už je sice cítit ve vzduchu a dává pociťovat naději, ale jakoby mě něco stále brzdilo. Proměnlivé počasí dává tušit, že ještě nenastal čas. Mám v sobě velké puzení k činu, ale stále nevím k jakému. Něco jakoby se rodilo a něco jakoby to brzdilo. Tento rok, více než kdy jindy, pociťuji tíhu a naději jara. Uvědomuji si zvláštní pocit, kdy už už bych chtěla tvořit a vykročit do něčeho nového, ale tíha zimy mě stále brzdí.Trpělivost se hlásí o své místo. Trpělivost. Slovo, které jsme vytěsnili z našich životů. A tím jsme vytěsnili vše, co je hodnotné a smysluplné. Bez trpělivosti a odhodlání nikdy nevznikne nic trvalého. To všichni víme. Trpělivost v naší uspěchané době, ztratila své místo. Jsme jako malé děti. Chceme všechno teď hned. Myslíme si, že svět je tu pro nás a je tu proto, aby nás bavil, aby nám dával. Jenže sílí ve mě pocit, že svět už toho má dost. Chce od nás něco zpátky. Chce abychom dospěli. Jsme svědky toho, jak se staré a nefunkční vzorce a systémy hroutí. Vidíme, jak náš svět funguje a moc se nám to nelíbí, tedy většinou. Jedna polovina v nás, chce staré časy zpátky a ta druhá ví, že se již nevrátí. Možná nastal správný čas na změnu., ale bude to chtít trpělivost :-)

Možná je čas na snění. Možná je čas si vzpomenout, jak jsme jako děti snily, jaké to bude, až budeme dospěli a co uděláme. A možná, že když se znovu zasníme,  svět se promění. Naše sny, když najdeme odvahu, se stanou skutečností. 

Při psaní těchto řádků, cítím jak silně se ozývá mé srdce a připomíná mi tak, můj dětský sen. Sen o společnosti, ve které lidi nesoutěží, ale spolupracují. Každý v ní má své místo, svůj úkol. Od mala jsme vyššími silami vedeni k tomu, abychom jej nalezli. Je to úkol, který přispívá ke štěstí celého společenství, a tím i našemu vlastnímu. Rostoucí sounáležitost. Rostoucí uvědomění  propojení se všemi a se vším. Můj sen je snem o zodpovědné společnosti, která vychází ze zkušenosti svých předků a koná pro blaho svých potomků. Sen o společnosti, která chápe, že všichni žijeme na jedné planetě, a že jsme si všichni rovni. Sen o společnosti, která ví, že je naší úlohou prospívat životu. Sen o společnosti, která rozumí koloběhu "život - smrt - život". Ví, že jedno není možné bez druhého. 

Možná myslíte, že je to neuskutečnitelný sen. Jenže já cítím a vím, že vše je jen sen, dokud se nestane skutečností. Cítím, že nastane čas, kdy pochopíme. 

Jaký by měl život smysl, kdybychom tu nebyli jeden pro druhého? Jaký by měl smysl, kdybychom nevěděli, že jsme součástí něčeho velkého? Jaký by měl život smysl, kdybychom nebyli jeho součástí. Jaký by měl smysl, kdybychom neproměňovali své sny ve skutečnost.