Já a GK 1

Když jsem byla malá holka, myslím, že mi docela šlo, nedělat nic. Maminka říkala, že jsem se vydržela hodiny houpat v dřevěném koníku. Zde jsem asi získala dobrý základ pro nicnedělání a kontemplaci.

Jak jsem rostla, moc ráda jsem běhala venku a vymýšlela hry a lumpárny. O prázdninách jsem většinou zůstávala sama. Děti odjely na prázdniny. My neměli moc peněz, tak byly prázdniny většinou "u baráku". Abych se ulila z domácích prací a povinností, utíkala jsem ven. Byla jsem často sama na toulkách v přírodě. Jen tak jsem lelkovala. Chodila jsem ven za každého počasí. Když už to trvalo dlouho, vnímala jsem tento požehnaný čas jako nudu. Až nyní vidím, jaké jsem měla štěstí, které jsem později mému synovi a ani sama sobě, nedovolila.

Ve škole se nás po prázdninách ptali, jak jsme je strávili. Co výjimečného jsme zažili. Na výtvarce jsme měli kreslit své zážitky, při hodinách českého jazyka o prázdninových zážitcích psát, vyprávět. Získala jsem pocit, že oproti mým spolužákům nemám žádné zážitky. V podstatě se prázdniny příliš nelišili od ostatních dnů, jen jsem nemusela do školy. Nevěděla jsem tedy, co říct. A tam někde začalo klíčit semínko pochybnosti. Další období, které jsem si špatně vyložila a ovlivnilo mě na dobrých 20 let, byla mateřská dovolená. Byla jsem velice mladá, bylo mi 20 let a byla jsem velice temperamentní.

Vzhledem k nedostatku financí a návykům získaným v nedávno minulé komunistické době, psal se rok 1991, jsem trávila mateřskou dovolenou v nekonečně dlouhém stereotypu. Tento stereotyp, bylo sice to nejlepší, co jsem mohla synovi poskytnout. Malé děti mají rády stereotypy, pravidelnost, dávají jim pocit bezpečí. Ale já jsem chtěla víc. Chtěla jsem se bavit, chtěla jsem vzrůšo.

A tak jsem si vyzkoušela i druhou polaritu. Nástupem do práce, začal kolotoč. Uspokojovala jsem všechny své ambice. Můj syn vyzkoušel všechny možné koníčky a já také. Vše, co bylo moderní a populární, do toho jsem šla. Uspokojovala jsme hlad z komunistické éry a stále jsme cestovala. Ať už v ČR nebo do zahraničí. Absolvovala jsem nejrůznější kurzy. Chtěla jsem mít, co vyprávět, chtěla jsem mít, co dělat. Nakupování, cestování, vzdělávání, a tak pořád dokola. Hlavně, aby nebyla nuda. Je to neuvěřitelné, ale i toto období, dosáhlo určitého stereotypu a navíc, to bylo velmi vyčerpávající. Vydrželo mi to skoro 10 let, než jsem začala pochybovat, jestli je to opravdu to, co jsem chtěla. Necítila jsem se šťastná, a to bylo divný, ne?

Cítila jsem, že bych chtěla změnu. Bylo mi 30 a byla jsem unavená. Rozhodla jsem se ubrat. Někdy, ne úplně dobrovolně. Přišla jsem domu z práce, zjistila, že doma nikdo není, a tak jsem obvolala své známé, jestli nemá někdo chuť na mou návštěvu nebo někam zajít. Prostě se objevili abstinenční příznaky. Nikdo neměl čas, a tak nezbylo než se naučit, co s volným časem. Měli jsme vířivku, a tak jsem vlezla do vany, vzala knihu a učila se být sama. Chvilku trvalo než jsem přestala obvolávat své známé a koupat se v brzké odpoledne.

Postupem času jsem přidala procházky v lese, cvičení jógy, tvoření, meditování a jen tak lelkování. Dalo by se říci, návrat do dětství.

Čas, který jsem strávila jen sama se sebou se začal prodlužovat.... a světe div se, začal se mi měnit život. Čím více času jsem strávila sama se sebou, tím více jsem si uvědomovala, že už nechci dělat věci, které jsou IN. Uvědomovala jsem si, že chci dělat věci, které baví mě. Chci žít život, který se bude líbit. mě. Opouštěním starého, vznikal prostor pro nové. Tento proces neskončil. Stále pokračuje. Stále více a více času věnuji nicnedělání. A víte, co? Najednou mám více času a sil na všechno, co chci dělat. Stále více a více objevuji, kdo jsem. V mém životě je více a více svobody. Opustila jsem televizi, město, sociální sítě. Vyměnila jsem je za přírodu, zvířátka a volný čas. Cítím klid a spokojenost. A dovolím si mít špatnou náladu, nudit se a nevědět kudy kam. Dovolím si to, protože vím, že až toto období přejde, nastane období plné příležitostí, období nabité potenciálem. A já budu plná síly, toto období využít. Čím více jsem v souladu se svým rytmem bytí, tím více se cítím spokojená a naplněná. Je velice příjemné dovolit si být sám sebou. Když jsem sama sebou, vidím všude kolem sebe krásu a cítím se svěží.